Chovatelská stanice „Irish Warrior“ byla zaregistrována teprve v roce 2001.

   ICH Baltazar King Wheaten Darling

I když je, zatím, nejmladší, její zakladatel, ICH Baltazar King Wheaten Darling je zapsán v plemenné knize pod číslem 29, datum narození, 12. 4. 1997. Pochází z chovu paní MVDr. Kláry Bayerové. Jejím prostřednictvím jsem se seznámila s knihou irské chovatelky, paní Maureen Holmes „Soft Coated Wheaten Terriér /tato kniha, a ani žádná jiná o „Wheatnech“ u nás nevyšla, ale některé pasáže, doprovázené  fotografiemi lze najít na web. str. paní Louise Borst-Borreman. http://home.luna.nl/~wil.borst/cv-loes.html

Přesně si vzpomínám na den, kdy k nám „Balda“ přišel, byl to pátek před brněnskou MVP Intercanis, místo její návštěvy mě čekalo vytírání loužiček.Měla jsem možnost sledovat soužití naší, už téměř třináctileté, fenky malého knírače a štěňátka, které ji ostatně velice brzy přerostlo. Přestože Cyra tu malou kouli, hrající celou škálou barev od rezavé po hnědou až černou, vzala pod ochranu, brzy jsme pochopili, že temperamentní, stále dobře naladěný pejsek dává zcela zjevně přednost nám, lidem. Poprvé si Balda vyzkoušel výstavní kruh na únorové MVP v Brně a získal svůj první CAJC. Výstav přibývalo a s nimi i vítězství. Dnes je Baltazar držitelem mnoha titulů.

Za  všechna ocenění, alespoň ta pro nás nejcennější:

Otcem Baltazara je holandský pes, CH Derravara Failger Firestorm, matkou, importovaná fena z Německa,  CH Wheaten Volunteer‘s Dita. Oba rodiče jsou šampiony několika zemí, v jeho rodokmenu je liniová plemenitba na světové vítěze, Newkilber Camelot a Newkilber The Quiet Man. Baldův pradědeček z matčiny strany, Int.Ch. Wheaten Rebel‘s Lord Nelson se dožil 17ti let, ve svých 13ti letech získal na Světové výstavě psů ve Vídni, a to ve velké konkurenci třídy šampionů, pořadí V4, tedy v době, kdy ti opravdu nejzdatnější nastupují do třídy veteránů nebo jsou již na zaslouženém odpočinku

Původní starobylý irský typ nám doslova učaroval, bylo to pro nás báječné dobrodružství, vlastně jsme  s Baldou získali pejsků několik, ty proměny byly úžasné, „ošklivé káčátko“ se pomalu měnilo v „labuť,“ dokonce jsme měli štěstí i na paní a pány rozhodčí, z kterých jsme měli tak trochu strach, ale náš „nedopeřenec“ probíhal výstavními kruhy bez ztráty desítky. Stala se z nás ta   zvláštní odrůda podivínů, stávající o víkendech před rozedněním, jen aby mohla poskakovat vedle čtyřnohého kamaráda ve výstavních kruzích doma i v zahraničí, ovšem se souhlasem hlavního aktéra, ne každého pejska výstavy baví.